Z kraje minulého roku probíhala anketa o předsevzetí do roku 2018, kterou pořádala Markéta v touze osvojit si nějakou novou dovednost. Sebekriticky přiznáváme, že osvojování si nových dovedností nedopadlo úplně zdárně. Jako větší a lepší výzva se ukázala myšlenka ségry k ségře:)
Letos, zdá se, jsem ale štafetový kolík “Předsevzetí” vyfasoval já. Naznal jsem, že anketu pořádat nebudu, neb cítím, že bych svá předsevzetí potřeboval spíše plnit, než vymýšlet další.
A co že jsem si tedy předsevzal? Jsou to věci veskrze přízemní…
Například: uklidit si v garáži (dílně). Tato zdánlivá malichernost v praxi znamená, že bych z garáže mohl všechny věci, které jsou ve stavu „rozdělané“, vyexpedovat ve stavu „hotové“. Práce asi tak na 3725 let.
Pak bych rád povýšil své domácí pivo na sudové, aby bylo lepší (a aby si ho více užili účastníci domovarnického pražského adventního kalendáře), který bych rád opět zorganizoval, neboť letošní výpadek mě učinil veskrze smutným (a Markétu taky, protože přišla o obohacení období vánočního úklidu o dočasnou sbírku 25 x 24 lahváčů v obýváku:).
No a na závěr bych rád uvedl alespoň některý ze svých, před půl stoletím zánovních kostitřasů tovární značky Jawa do stavu způsobilého pohybu na pozemních komunikacích – což mimo jiné znamená navštívit stanici technické kontroly – ani nevím, jestli se tam chodí s kafem nebo flaškou:).
No není toho málo, což? Ale snad jsem na nic nezapomněl… Nebo?
Jasně, chybí tu ještě cvičit a zhubnout, protože to je předsevzetí, které nemůže chybět v žádném výčtu předsevzetí. Takže si to naordinujeme v domácnosti všichni. A až budeme štíhlí, pružní a silní, tak vyrazíme s Markétou (a s běchovickými hasiči) na 123. Ročník závodu Běchovice – Praha (pokud do té doby teda neumřu hlady.:).
Skoro by se chtělo říct, že nejlepší novoroční předsevzetí vznikají 1. ledna mezi kolem druhé ráno, že jo?
Žádné komentáře